kulturní výcvik podstoupili, zvládají pobyt v cizí kultuře, odloučení od do–

mova, jak jsou schopni čelit interkulturní situaci. Vyvstává několik otázek ­

co hodnotit, proč hodnotit a jak hodnotit. 

Co hodnotit?

Mendenhall a kol. (2004) podává přehled výsledků těchto evaluačních

studií interkulturních výcviků a kategorizuje je na hodnocení:

* znalostí (znalostmi se zde rozumějí např. schopnost analyzovat cho–

vání příslušníků cizí kultury, uvědomění si kulturních rozdílů mezi

domácí a cizí kulturou atp.);

* chování (např. řešení problémů v interkulturní situaci, řešení mezi–

kulturních nedorozumění atp.);

* postojů (etnocentrismus, stereotypizace, postoj vůči cizím kulturám

atp.); 

* adjustmentu (zachování si emoční pohody, nastavení se na cizí kul–

turu);

* výkonu účastníků (akademický výkon či přispění k firemním cí–

lům);

* spokojenosti účastníků s výcvikem.

Nejvýraznější posun ze všech sledovaných kategorií má podle Mende–

halla a kol. (2004) kategorie zlepšení znalostí u účastníků výcviku. Rovněž

výrazná většina účastníků podle analýzy evaluačních studií je s výcvikem

spokojena. 

V kategorii chování evaluace ukazuje, že interkulturní výcvik tak efek–

tivní není. Je to způsobeno rovněž tím, že je obtížné facilitovat tyto schop–

nosti pomocí tréninku, nebo i tím, že je složité měřit změny, pokud k nim

dojde. Co se týče změny postojů účastníků, jsou studie, které ukazují, že

dochází ke zlepšení, ale jsou i studie, jež prokazují, že k žádné změně ne–

dojde. Kategorie adjustmentu se nejvíce blíží našemu pojetí afektivních

kompetencí. Výsledky studií měřících efektivitu výcviků z tohoto hlediska

nejsou jednoznačné. Dokonce jedna studie došla k signifikantně negativním

výsledkům (McKinlay a kol., cit. podle Mendenhall a kol., 2004). Účastní–

ci podle ní po absolvování výcviků ještě více tesknili po domově. Jedno–

značné výsledky nejsou ani u kategorie výkonu. 

Studie nicméně ukazují na jednu věc, a to na obtížnost měření posunu či

změn u účastníků. Výcvik je časově omezený, a nemůžeme proto očekávat,

156